Věk dítěte hraje zde velkou roli. Situaci hůře chápou děti okolo dvou let (a mladší), pro které může být těžké se vyrovnat s tím, že jejich maminka musí dělit lásku dvěma, a svůj čas věnovat i někomu jinému. 

Víte jak se říká, “lepší být připraven, než překvapen”. Povídejte si s dítětem o tom, že bude starším bráškou/sestřičkou, a co to obnáší. Nebojte se jej zapojit do příprav čekání na miminko, a následného pomáhání s mladším sourozencem. Děti velmi rády donesou plenku, podrží krém nebo zvednou spadlý dudlík. Důležitá je vzájemná trpělivost a empatie. 

Soupeření mezi dětmi

Jedna z věcí, která nás jako rodiče dokáže zasáhnout a nevidíme ji rozhodně rádi. Děti se mezi sebou perou, nadávají si, berou si věci a nechovají se k sobě zrovna ukázkově. Povídejte si o této situaci, řešte ji společně s dětmi, s manželem, přítelkyní, ale klidně i s rodinou nebo kamarády. 

Každý z nás má nějaké pocity. I batole zažívá pocity. Naučte vaše děti již od malička chápat své pocity a emoce. Vysvětlete jim, že je v pořádku mít špatnou náladu, cítit frustraci, přičemž jiný den mít naopak radost a usmívat se. Mnohdy děti (často nevědomky) tlačíme k tomu, aby se chovaly hezky a byly hodné – bylo by sice super, kdyby tomu tak bylo, ale je třeba myslet i zde na nějaké hranice a nevyvíjet na ně zbytečný tlak.

Zkuste tomu pomoci – buďte dětem průvodcem v tom, jak se mohou k sobě chovat. Když sourozenec už od narození nového člena uvidí, jak se k miminku chováte jemně, jak společně spokojeně trávíte čas, tak brzy uvidíte, že tohle vše starší sourozenec bude vnímat a nasávat. Také je důležité to, jak se k sobě chováte doma – děti tohle všechno vnímají, často mají v rodičích ty vzory, kterými by chtěli být. Všechno tohle jsou signály, které se mohou promítnout později, třeba právě v sourozeneckých vztazích.

Důležité je děti nesrovnávat. Tohle je častý problém. Jedno dítě je hodnější, druhé může být zlobivější, což je také v pohodě, každý ze sourozenců je v něčem jiný. Jedno dítě má talent na malování, druhému to tolik nejde, ale může se z něj stát třeba talentovaný sportovec. V případě, že budeme jedno dítě “nálepkovat” nebo podceňovat a druhé jen chválit, dítě si to bude zcela jistě uvědomovat a na sebevědomí mu to rozhodně nepřidá, ba naopak. Děti často vnímají, i když si třeba myslíte, že tomu zrovna v tu chvíli tak není. Už jen z těchto špatně zvolených slov může vzniknout konflikt mezi sourozenci.

Vlastní prostor

Začněme rovnou typickou situací, kdy máte doma miminko a starší sourozenec (třeba 3 roky) má doma prostor na to, si stavět kolejnice na zemi, komín z kostek nebo rozdělanou jakoukoliv hru na zemi. V této chvíli, kdy dítě většinu dne prospí, projí nebo je s rodiči se pro dítě v ohledu prostoru toho tolik nemění. 

A teď přichází ten zlom! Z miminka je najednou batole, začíná lézt a vaše starší dítě najednou postrádá místo, kde by ho jeho mladší sourozenec nechal si postavit něco z dřevěných kostek, malovat obrázky, apod. V případě, že máte tedy více dětí, tak je dobré jim zajistit nějaký prostor, kde se mohou věnovat tomu, co je zajímá a chtějí dělat. Může se jednat o vlastní pokojíček, ale v případě, že tuto možnost nemáte, tak bohatě postačí udělat nějaký koutek v jakémkoliv pokoji, kde máte místo. Bylo by super také nezapomínat na prostor, kde se mohou společně zabavit. 

Vymezení části místnosti je určitě skvělým nápadem, protože když se nad tím zamyslíte, i starší děti ocení svůj pokoj nebo svou část v pokoji. Vše je vždy třeba akorát přizpůsobit stáří dítěte.

Co je dobré mít na paměti

Dospělí, tak stejně i děti jsou rozdílní. I přesto, že mají spoustu společného, každé dítě má jiné schopnosti, přednosti, cíle – každé z nich vnímá věci okolo jinak a taky je jinak emočně nastavené. Nějaké neshody se vždy najdou, na tom není nic špatného, ale je dobré, aby děti znaly své hranice. Skrze hranice je důležité si zmínit i to, že není možné děti kousat, škrábat nebo jim jakkoliv ubližovat. Důležité je být pro děti vzorem, neřešit všechny situace za ně. V případě, že dochází k nějaké nepříznivé situaci, děti se hádají o hračku, pomůcku či třeba o to, kdo zalije květinu je v tuto chvíli na místě přijít s řešením, dnes zaléváš ty, zítra může sestra. Nyní máš kuličkovou dráhu ty, odpoledne si s ní může hrát sestra. Děti tohle vše vnímají a učí se. 

U nás ve třídách učíme děti tomu, aby si uměly říct, když se jim nelíbí, že jim někdo zasahuje do jejich prostoru. Dítě, které pracuje s pomůckou (například na koberečku) a nějaký kamarád mu začne zasahovat do jeho osobního prostoru, může říct kamarádovi “stop” a ukázat k tomu rukou (dětem, které si sami ještě neřeknou pomáháme my) – dává tím najevo, že se mu to nelíbí, že zde pracuje s kuličkovou dráhou on a nechce být rušen. Učíme se tím respektovat jeden druhého. Ve spousta případech potom příjde jedno dítě k druhému a řekne: “Můžu se přidat? V případě, že dítě nemluví, zeptáme se za něj, jestli je tohle možné. Spoustu dětí rádo také pozoruje, to je také v pořádku, často potom samo od sebe u něj nastane zlom a začne samo.